Deutsch · English · Français · Čeština · Nederlands · Polski · Italiano

Festung Königstein – historie a pověsti

Pevnost Königstein stojí na stolové hoře zhruba 240 metrů nad Labem, jen pár kilometrů od Bielatalu. Plošina na vrcholu má rozlohu 9,5 hektaru, hradby jsou vysoké až 42 metrů – jde o jednu z největších horských pevností v Evropě. Byla královským hradem, klášterem, pevností i státním vězením a nikdy nebyla dobyta v boji.

Návštěva dnes

Nahoře na skalní plošině o rozloze 9,5 hektaru Vás čeká přes 50 historických staveb a okružní cesta podél pevnostní hradby s dalekým výhledem do údolí Labe. Stálá expozice „In lapide regis“ vypráví od roku 2015 v 33 místnostech 800 let historie. Ve studňovém domě nahlédnete do 152,5 metru hluboké studny, kterou v letech 1566 až 1569 vyhloubili do skály. K tomu se přidává Georgenburg, kdysi obávané státní vězení, a replika obřího sudu.

Pro děti je pevnost historií, na kterou si mohou sáhnout: u multimediálních stanovišť, modelů a předmětů si samy leccos vyzkoušejí, nasadí si rytířské přilby a zacházejí s virtuálními zbraněmi. Audioprůvodce vypráví krátké příběhy ze života na pevnosti. Venku je hřiště se stavebnicí „Bastion Brixx“ a o školních prázdninách programy, při kterých se děti mohou převlékat a tvořit.

Počátky (doba bronzová až 1241)

Nálezy střepů dokládají, že stolovou horu navštěvovali lidé už v pozdní době bronzové (kolem roku 1000 př. n. l.). Od konce 11. století stál na severozápadě plošiny výšinný hrad. V roce 1233 uvádí listina českého krále Václava I. jako svědka „purkrabího Gebharda ze Stein“. Roku 1241 se jméno objevuje poprvé: v hornolužické hraniční listině, kterou král Václav I. zpečetil „in lapide regis“ – „na kameni královském“, tedy na Königsteinu. Tehdy byl hrad český.

Císař Karel IV. (1359)

Od 5. do 19. srpna 1359 pobýval na Königsteinu císař Karel IV. a podepsal zde privilegia pro plavbu po Labi. Poté se hradu říkalo také „císařský hrad“.

Přechod pod Sasko (1408 a 1459)

Ve sporu s Donínskými (1385–1408) dobyl hrad míšeňský markrabě (Vilém Jednooký); roku 1408 připadl Míšeňské marce a tím Wettinům. Definitivně saským se Königstein stal smlouvou z Chebu z 25. dubna 1459, která stanovila sasko-českou hranici – v jádru platí dodnes.

Klášter a kaple sv. Jiří (kolem 1500–1524)

Kolem roku 1500 rozšířil vévoda Jiří Bradatý hrad o jižní křídlo se schodišťovou věží; v roce 1515 vznikla kaple sv. Jiří na místě románské hradní kaple (zbytky kaple z doby kolem roku 1200 jsou nejstarší stavbou pevnosti). Roku 1516 založil Jiří celestýnský klášter („klášter chvály zázraků Mariiných“) s dvanácti mnichy. Po reformaci byl opět zrušen – podle Wikipedie roku 1524, podle kroniky pevnosti roku 1542.

studna (1563–1569)

V roce 1563 dal kurfiřt August vyhloubit do skály studnu; práce pod vedením freiberského horního mistra Martina Planera (Wikipedie uvádí Conrada Königa) trvaly až do roku 1569. Studna je hluboká 152,5 m – je to druhá nejhlubší historická studna v Německu po studni na říšském hradě Kyffhausen. Kromě horniny bylo nutné ze šachty denně vyčerpat osm metrů krychlových vody. V 18. století se jí říkalo Augustova studna. V roce 1997 byla sanována: odčerpalo se 160.000 litrů vody a poprvé od roku 1569 opět stáli lidé na jejím dně. Dnes se ve studňovém domě předvádí čerpání vody.

Přestavba na pevnost za Kristiána I. (1589–1594)

Roku 1589 nařídil kurfiřt Kristián I. přestavět hrad na nejsilnější pevnost Saska (město Königstein datuje tento příkaz do roku 1587); práce řídil zbrojmistr Paul Buchner. Do roku 1594 vznikl vstupní dům s trojkřídlou fasádou nad novou příjezdovou cestou (1589–1591), boční bašta k obraně brány s pěti kasematy (1591), dva letohrádky – Christiansburg, dnes Friedrichsburg, a letohrádek na Königsnase – a také Stará zbrojnice (1594). V roce 1598 následoval strážní dům (dnes Stará kasárna), v roce 1605 přestavba starého hradu na severu. Ochoz na hradbách je dlouhý 1.800 m, hradby jsou vysoké až 42 m. Většina dnes viditelných staveb pochází z let 1589 až 1631.

Georgenburg, Magdalenenburg, Johannissaal (1619–1631)

Za kurfiřta Jana Jiřího I. byl roku 1619 vysvěcen Johann-Georgenburg (obytná budova kurfiřta, dnes Georgenburg). V roce 1622 vznikl Magdalenenburg jako samostatně stojící zámeček – zároveň „knížecí ubytování“ i proviantní sklad; roku 1631 pak Johannissaal jako slavnostní sál (v roce 1816 přestavěný na Novou zbrojnici). Roku 1610 byl velitel pevnosti Wolf Friedrich Beon popraven za zpronevěru a nepovolenou těžbu dřeva.

Baroko (1639–1737)

V roce 1639 táhla za třicetileté války kolem pevnosti švédská vojska a vypálila město Königstein – samotná pevnost zůstala nedobyta. V letech 1667–1669 postavil Wolf Caspar von Klengel před Georgenburgem baštu Jana Jiřího a v letech 1671–1676 upravil posádkový kostel (kapli sv. Jiří); vysvěcen byl roku 1676 za přítomnosti kurfiřta Jana Jiřího II. Car Petr Veliký navštívil pevnost v letech 1698 a 1712. V letech 1729–1735 byl vstup do pevnosti snížen a opatřen dvěma předsunutými opevněními; roku 1737 inženýr a architekt Jean de Bodt za kurfiřta Fridricha Augusta II. přestavbu prozatím dokončil (kasárna, prachárny, bombám odolný studňový dům).

obří sud (1722–1725)

Na přání Augusta Silného postavili bednáři v letech 1722–1725 ve sklepě Magdalenenburgu königsteinský obří sud. Podle Wikipedie pojal 249.838 litrů, podle kroniky pevnosti 238.600 litrů, a stál 8.230 tolarů, 18 grošů a 9 feniků. Celý byl naplněn jen jedinkrát – zemským vínem z okolí Míšně – a platil za největší skutečně až po okraj naplněný vinný sud v Evropě. V letech 1818/1819 musel být pro zchátralost odstraněn.

Sedmiletá válka (1756)

Roku 1756, na začátku sedmileté války, kapitulovala saská armáda na úpatí Liliensteinu bez boje před Prusy; kurfiřt Fridrich August II. se na to musel dívat z pevnosti. Uchýlil se se dvorem na Königstein; pevnost byla poté prohlášena za neutrální. Velitelem byl od roku 1753 generálporučík Michael Lorenz von Pirch. Drážďanské umělecké poklady zde byly roku 1756 v bezpečí uloženy.

Napoleon a 19. století (1806–1895)

V roce 1806 se Sasko stalo královstvím a vstoupilo do Napoleonova Rýnského spolku; Königstein se stal spolkovou pevností. Roku 1813 si Napoleon pevnost prohlédl; v srpnu 1813 byla potyčka u Krietzschwitz před jejími branami předzvěstí bitvy u Chlumce a bitvy národů u Lipska. I v roce 1813 zde byly uloženy drážďanské umělecké poklady. V roce 1815 byl Königstein jako jediná zbývající saská pevnost posílen. Roku 1848 vyšplhal kominík Sebastian Abratzky bos skalní puklinou až na pevnost – jediné známé „dobytí“; byl zatčen. V letech 1854/55 vznikl dům pokladů. Roku 1866 padl z pevnosti poslední výstřel z děla na pruskou hlídku, poté se sem nastěhovala pruská posádka. V letech 1870/71 stavěli francouzští váleční zajatci dělostřelecké valy; po začlenění do pevnostního systému Německé říše roku 1871 vzniklo do roku 1895 osm dělostřeleckých postavení – poslední velké stavební práce.

Státní vězení a slavní vězni (1588–1922)

Od roku 1588 (Martin Mirus) do 3. června 1922 byla pevnost nejznámějším státním vězením Saska s více než 1.000 vězni. Známí vězni: kancléř Nikolaus Krell (1591–1601), velkokancléř Wolf Dietrich von Beichlingen (1703–1709), Johann Friedrich Böttger, spoluobjevitel evropského porcelánu (1702 tři měsíce, znovu 1706/07 na rozkaz Augusta Silného), lipský purkmistr Franz Conrad Romanus (1705–1746, přes 40 let), livonský státník Johann Reinhold von Patkul (1706/07), ruský anarchista Michail Bakunin (1849/50, po drážďanském májovém povstání), sociální demokrat August Bebel (1872–1874, resp. 1874 tři týdny), spisovatel Frank Wedekind (1899/1900) a karikaturista Thomas Theodor Heine (1899). Poslední státní vězeň si tu v roce 1922 odseděl deset dní kvůli souboji.

Světové války a útěk generála Girauda (1913–1945)

V roce 1913 zrušil Říšský sněm místo velitele – konec statusu pevnosti. V letech 1914–1918 sloužil areál jako zajatecký tábor pro ruské a francouzské důstojníky, roku 1920 byl podle Versailleské smlouvy z velké části odzbrojen, roku 1921 se stal lázeňským lazaretem říšské armády. V letech 1939–1945 zde byl důstojnický tábor Oflag IV-B pro polské, francouzské, britské, nizozemské a americké důstojníky a generály. Francouzskému generálu Henrimu Giraudovi se roku 1942 podařilo z pevnosti uprchnout do Švýcarska – jako jedinému francouzskému generálovi z důstojnického tábora. Dalšími vězni byli generálové René Prioux, Gustave Mesny (1945 zavražděn SS), Henri Winkelman (Nizozemsko), Franciszek Kleeberg (Polsko) a Tadeusz Komorowski, který roku 1944 vydal rozkaz k Varšavskému povstání. V kasematách byly od ledna 1943 uloženy drážďanské umělecké poklady. V roce 1945 předala posádka velení francouzským zajatcům, Rudá armáda zde zřídila lazaret.

Doba NDR a muzeum (1949–1990)

V letech 1949–1955 sloužila pevnost jako „Jugendwerkhof“, výchovné zařízení, v němž měli být mladiství pachatelé nebo politicky podezřelí mladí lidé „převychováni“. Dne 29. května 1955 převzalo areál ministerstvo kultury NDR a otevřelo ho jako vojenskohistorické muzeum v přírodě; roku 1957 se vystavovalo v pěti budovách, mimo jiné středověká bombarda „Faule Magd“. V 60. letech byla válečná prachárna z let 1889/91 přestavěna na protiletecký kryt civilní ochrany (Saalkasematte). V letech 1967–1970 vznikl výtah pro 42 osob se dvěma mezistanicemi, který přepravuje vozidla až do 4,5 tuny.

Pověst Pážecí lože

Za Friedrichsburgem je úzký výstupek hradby nad propastí, takzvané „Pagenbett“ – pážecí lože. Dne 12. srpna 1675 prý Karl Heinrich von Grunau, osobní páže kurfiřta Jana Jiřího II., po pitce opilý vylezl střílnou ven, ulehl na výstupek a usnul. Ráno ho opatrně přivázali lany a na kurfiřtův rozkaz ho pak probudili tympány a trubkami. Štěstí mu zůstalo věrné: později s ním jeho splašený kůň skočil z drážďanského mostu přes Labe do řeky – i to přežil a zemřel až roku 1744 ve věku 106 let.

Pověst

Spíš veselá historka než pověst: Kurfiřt a pruský král seděli na Königsteinu u vína, a protože se králi pevnost tolik líbila, daroval mu kurfiřt bez okolků protější Lilienstein. Když tam chtěl král postavit vlastní pevnost, kurfiřt daru zalitoval a poslal velitele Kyaua do Berlína, aby ho zpět vyprosil. Král se zasmál a vzdal se ho – a tak zůstal Lilienstein saský.

Pověst Duchové pevnosti

Na Königsteinu to prý v noci není úplně čisté. U pamětního kamene na Königsnase, kde byl roku 1720 sťat alchymista baron von Klettenberg, ho prý lidé viděli obcházet ve starodávném oděvu. A kdo o půlnoci stoupá po Luisenwegu, spatří před pevností nesmírně dlouhého muže v tmavém plášti a klobouku se širokou krempou, který obchází kostel a zmizí, jakmile na něj někdo zavolá. Dříve se dokonce říkalo, že v kasárenské světnici č. 10 jsou vojáci každý rok 9. září vyhazováni z postelí – když tam však jednou drželi stráž, nestalo se vůbec nic.

Pověst Boží tolar

Roku 1683 vyhořelo městečko Königstein pod pevností téměř úplně. Chudá vdova se třemi dětmi přišla o všechno. Když druhý den nabírala vodu u skalního pramene, spadlo jí do konve něco zvonivého: tolar s nápisem „Bůh dává, Bůh bere!“. To znamení jí dodalo novou odvahu; odešla s dětmi do Drážďan a našla tam obživu.

Spojení s jinými místy

Jako český královský hrad střežil Königstein Labe, stejně jako dále proti proudu Děčín a Střekov. Roku 1426 dobyl fojt z Königsteinu pro Sasko skalní hrad Neurathen a ve sporu s Donínskými utekl purkrabí z Dohny přes Königstein. Johann Friedrich Böttger tu byl vězněn v letech 1706 a 1707, než v Míšni vynalezl porcelán, a obří vinný sud Augusta Silného navrhl Pöppelmann, stavitel Zwingeru.

Vhodné túry

Stav k: 09/2026

Zeptejte se TOURstena na víc

TOURsten Vám rád vypráví dál, najde vhodnou túru a naplánuje s Vámi den dovolené – zdarma a v sedmi jazycích.

Zeptat se TOURstena

← Všechna témata