Deutsch · English · Français · Čeština · Nederlands · Polski · Italiano
Jak vznikly Labské pískovce
Labské pískovce se rozkládají na ploše zhruba 700 kilometrů čtverečních podél Labe mezi městy Pirna a Děčín. Německá část se nazývá Saské Švýcarsko, česká České Švýcarsko. Nejvyšším vrcholem je Děčínský Sněžník (Hoher Schneeberg) s 723 metry, hned za hranicí u Rosenthal-Bielatal. Považují se za největší erozní krajinu z křídového pískovce v Evropě a v roce 2006 byly vyznamenány jako jeden z nejvýznamnějších národních geotopů Německa. I skály kolem Bielatalu vyprávějí tento příběh – začíná v moři.
Křídové moře
Dlouho tu byla souš – již zhruba před 320 miliony let se území zvětrávalo a odnášelo; v juře, asi před 180 miliony let, bylo jen krátce pod vodou. Asi před 95 miliony let, v křídě, se krajina snížila a ze západu pronikalo mělké moře. Byl to průliv mezi severoněmecko-polskou pánví a pánví Čech a Moravy, po obou stranách ležely ostrovy. Řeky do něj po zhruba osm milionů let splavovaly písek, štěrk, prachovec a jíl; na mořském dně z toho časem vznikly vrstvy pískovce. V nejspodnějších polohách se usazovaly jíly obsahující uran – v letech 1963 až 1990 se těžily v uranovém dole Königstein, hned poblíž Bielatalu.
Vrstva na vrstvě
Moře přišlo a odešlo několikrát. Proto se střídají tvrdé, písčito-štěrkovité lavice o mocnosti až 120 metrů s tenkými, měkkými vrstvami jílu a prachovce, které často měří jen několik centimetrů. Na saské straně dosahuje pískovec celkové mocnosti až 550 metrů, v Čechách až 600 metrů. Geolog Friedrich Lamprecht označil tvrdé stupně zdola nahoru písmeny a až e, měkké mezivrstvy písmeny α až δ – geologové tak mluví dodnes. Nejmladší vrstvy dnes nesou Winterberge, Schrammsteine a Affensteine a jako tenký příkrov Lilienstein a Pfaffenstein; v Čechách se zachovaly na Pravčické bráně. Když se země opět zdvihla a moře ustoupilo, zůstala velká, dosud nerozdělená pískovcová deska.
Žula se přesouvá navrch
Poté se od severovýchodu přesunul lužický žulový masiv přes pískovcovou desku a tlačil ji dolů, dokud nepraskla. Toto lomové pásmo, lužický přesmyk, probíhá od Pillnitzu přes Hohnstein a Hinterhermsdorf až po Krásná Lípa. Přitom byly vrstvy vzepřeny – Hohe Liebe vděčí za svůj špičatý tvar vrstvám, které jsou skloněny až o 30 stupňů, západně od Wolfsbergu jsou dokonce překlopené. Starší horniny vystoupily na povrch, například jurský vápenec u Zeschnigu, Saupsdorfu a Hinterhermsdorfu, který se dříve těžil. Na jihozápadním okraji se deska podél karsdorfského zlomu zdvihla o více než 200 metrů; naklonila se a Labe získalo větší spád.
Sopky v pískovci
Ve třetihorách to všude kolem vřelo: sopky vytvořily České středohoří a Lužické hory. Jednotlivé magmatické komíny prorazily také pískovcovou tabuli a ztuhly v čedič. Tak vznikly kuželovité kopce uprostřed pískovce – Růžovský vrch (Rosenberg) v Čechách, Cottaer Spitzberg, Raumberg a také Velký a Malý Winterberg. Dodnes je poznáte podle zaobleného tvaru kupy a hustšího lesa na úrodné čedičové půdě.
Labe se zařezává
Protože byla deska zdvižena a nakloněna, zařezávalo se Labe stále hlouběji a vytvořilo své údolí se strmými stěnami; potoky je v bočních údolích napodobily – tak vznikly Gründe, také údolí Biely. V dobách ledových řeka několikrát změnila svůj tok, s menším spádem se její koryto rozšířilo. U Schmilky zasahuje zářez až do nejspodnějšího pískovcového stupně a naproti ukazují Schrammsteine celý sled vrstev odspodu nahoru – jako otevřená kniha dějin.
Jak skály získávají své tvary
Tvrdé lavice pojené křemitým tmelem tvoří stěny a útesy, měkké jílovité vrstvy mezi nimi terasy, skalní pásy a výklenky. Svislé pukliny prostupují kámen ve dvou směrech a rozdělují ho na kvádry – geolog Bernhard Cotta to popsal již v roce 1839, lamači kamene těmto puklinám říkali „Loose“. Voda, mráz, sůl, vítr, lišejníky a mikroby z nich tvarují věže, komíny, rozsedliny, přesýpací hodiny a plástve – plástvovité zvětrávání uvidíte na mnoha skalách v Bielatalu. Tam, kde je měkká vrstva vyplavena, vznikají převisy a jeskyně na styku vrstev; horolezci pod nimi přenocují ve svých „Boofen“. Zda jsou žlábky na některých skalních vrcholech skutečným krasem, o tom se geologové dodnes přou.
Pískovec jako stavební kámen
Zhruba tisíc let se tu těžil pískovec a to na mnoha místech viditelně změnilo krajinu – leckterá skalní stěna u Labe je bývalý lom. Přirozené pukliny pomáhaly lamačům kamene odlamovat celé stěny a opracovávat bloky. Labský pískovec, plavený po Labi, se stal jedním z nejznámějších stavebních kamenů střední Evropy; je z něj postavena mimo jiné drážďanská Frauenkirche a Zwinger.
Stavební materiál přímo ze svahu
Pískovec byl pro zdejší lidi kdysi vůbec nejlevnějším stavebním materiálem – proto je z něj postavena většina starých domů v okolí, také Hammergut Neidberg; na jeho zdech je to dodnes krásně vidět. Kameny se lámaly přímo ve svahu a hned na místě se zabudovaly. Kratší dodavatelský řetězec si lze stěží představit – stavělo se tak velmi efektivně, z toho, co krajina nabízela přímo za dveřmi.
Souvislosti s jinými místy
Pevnost Königstein, Lilienstein a Pfaffenstein jsou stolové hory – zbytky staré pískovcové desky, které zůstaly stát, když bylo všude kolem vše odneseno. Hrad Stolpen naproti tomu stojí na čedičovém vrchu, sopečném komíně jako kužely Českého středohoří. Jeskyně Hickelhöhle v oblasti Großer Zschand je typickou jeskyní na styku vrstev a lovecký zámeček Kristin Hrádek leží na úpatí hory Děčínský Sněžník, nejvyššího vrcholu pohoří.
Vhodné túry
Stav k: 10/2026
Zeptejte se TOURstena na víc
TOURsten Vám rád vypráví dál, najde vhodnou túru a naplánuje s Vámi den dovolené – zdarma a v sedmi jazycích.
Zeptat se TOURstena