Deutsch · English · Français · Čeština · Nederlands · Polski · Italiano
Kristin Hrádek – historie
Kristin Hrádek (Christianenburg) je malý lovecký zámeček z 18. století přímo na hranici mezi Čechami a Saskem, v lese mezi Rosenthal-Bielatal, Děčínským Sněžníkem a Děčínem. Do roku 1945 byl loveckým zámečkem hrabat a pozdějších knížat Thun-Hohensteinů z Děčína, poté státní hájovnou v pohraničí; od roku 2009 je zrekonstruován a je oblíbeným cílem výletů se známou restaurací se zvěřinou.
Lovecký zámeček pro Marii Kristinu
Zámeček postavila rodina Thunů, páni na Děčíně: hrabě Jan Josef Thun-Hohenstein jej podle českých pramenů nechal v letech 1734/35 postavit uprostřed svých zvěří bohatých pohraničních lesů a pojmenoval jej po své manželce Marii Kristině, rozené hraběnce z Hohenzollernu – odtud Kristin Hrádek, „Kristinin hrádek“, německy Christianenburg. Současně, ve 30. letech 18. století, vznikl v Podmoklech velký lovecký dvůr s hájovnou na loveckou výzbroj a psincem, později sídlo thunské lesní správy – dnes tam sídlí Děčínské muzeum a Státní oblastní archiv.
Pohraničník Pankratius Müller
O hranici mezi děčínským panstvím a Saskem se v 17. a 18. století dlouho vedly spory; občas byla dokonce zajištěna plotem, aby zvěř nepřecházela na druhou stranu. Zpráva z roku 1767 vypráví, že hrabě Thun nechal u Christianenburgu zřídit pohraniční hlídku: Jistý Pankratius Müller střežil hranici se Saskem, chránil hraběcí lesy před dřevokrady a pytláky a dával pozor na zámeček. Vedle něj stála zřejmě od počátku hájovna s malou hospodou, kde bydleli dva lesníci. 18. století je považováno za zlatý věk lovu.
Korunní princové na honu
Hrabě Franz Anton von Thun und Hohenstein (1786–1873) spravoval panství podle moderních zásad, podporoval školy a průmysl a učinil z něj jedno z nejlépe spravovaných v Čechách. Jeho vnuk Franz Anton (1847–1916), český místodržitel, rakouský ministerský předseda a od roku 1911 kníže, udělal z revíru oblíbenou lovecká oblast šlechty: lovili zde Schwarzenbergové, Lobkowiczové a Nostitzové – a dokonce korunní princ Rudolf a následník trůnu František Ferdinand d’Este, jemuž se přisuzovala téměř chorobná vášeň pro lov. Pro posledního thunského majitele, knížete Franze Antona (1890–1973), byl Christianenburg ve 30. a 40. letech 20. století především letním sídlem.
Konec války a pohraniční pásmo
Na konci války v roce 1945 vyplenila zámeček i lesy vojska Vlasovovy armády. Thunský majetek přešel pod národní správu, rodina musela po více než třech stoletích opustit Čechy, les i budovy připadly státním lesním podnikům. V roce 1948 byla hájovna přestavěna. Na počátku 50. let 20. století byla hranice s NDR přísněji střežena: Christianenburg ležel nyní ve vojensky kontrolovaném pohraničním pásmu a chátral, práce v lese byly povoleny jen pod dohledem, myslivecké revíry byly zrušeny – a tak to zůstalo až do roku 1966.
Úpadek a záchrana
V 70. letech 20. století byla zchátralá budova částečně opravena, aby ji lesní podniky mohly využívat ke společenským příležitostem; na počátku 90. let následovaly další přestavby. V roce 2009 koupila společnost Kristin Hrádek areál od českých státních lesů (Lesy ČR) a nechala jej citlivě zrekonstruovat do původní podoby – dnes s restaurací se zvěřinou, která v roce 2016 obsadila v českém průvodci restauracemi „Maurerův výběr Grand Restaurant“ druhé místo. Tom a Katrin ji výslovně doporučují.
Vhodné túry
Stav k: 10/2026
Zeptejte se TOURstena na víc
TOURsten Vám rád vypráví dál, najde vhodnou túru a naplánuje s Vámi den dovolené – zdarma a v sedmi jazycích.
Zeptat se TOURstena