Deutsch · English · Français · Čeština · Nederlands · Polski · Italiano
Doba rakousko-uherská
Až do roku 1918 patřilo České Švýcarsko k Rakouskému císařství – od roku 1867 k podunajské monarchii Rakousko-Uhersko, do doby „c. a k.“. Hned za naší hranicí vládli císař František Josef a velké šlechtické rody jako Thunové v Děčíně, Clary-Aldringenové v Hřensku a Kinští v Jetřichovicích. Ze svých lesů a skal udělali jeden z nejstarších výletních cílů Evropy: s hotelem u Pravčické brány, plavbami na loďkách soutěskami a rozhlednami. Lidé tu většinou mluvili německy, železnice spojovala Drážďany s Podmokly a Děčín se stal průmyslovým městem na Labi.
Odkud pochází název
Název „České Švýcarsko“ vznikl v 18. století podle vzoru „Saského Švýcarska“ – údajně ho zavedli švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kterým zdejší kraj připomínal domov; s jistotou to však doloženo není. Skutečně zpřístupněna byla oblast teprve v 19. století.
Sokolí hnízdo u Pravčické brány
U Pravčické brány, největší skalní brány Evropy, stál už v roce 1826 malý hostinec. V roce 1881 ho kníže Edmund von Clary-Aldringen nechal nahradit hotelem „Falkennest“ (Sokolí hnízdo) s 50 lůžky, který stavěli italští řemeslníci. Na samotnou bránu se od roku 1982 kvůli erozi nesmí vstupovat.
Soutěsky u Hřenska
Pro plavby na loďkách soutěskami Kamenice u Hřenska (Herrnskretschen) nechal kníže Edmund Clary až 200 italských dělníků postavit cesty, lávky a malé jezy. Dne 4. května 1890 byla slavnostně otevřena Tichá soutěska – dnes Edmundova soutěska; převozníci nosili námořnické uniformy. V roce 1898 následovala Divoká soutěska. Před druhou světovou válkou tu jezdilo 14 a 7 loděk. Podle pověsti soutěskou jako první proplulo pět odvážných mládenců – kvůli sázce.
Věže a vyhlídky
V roce 1864 nechal hrabě František Antonín Thun postavit na Děčínském Sněžníku (Hoher Schneeberg) kamennou rozhlednu podle návrhu drážďanského architekta. Sloužila jako trigonometrický bod pro zeměměřictví Rakouska, Saska a Pruska – a na přání hraběte od počátku také výletníkům; v roce 1936 tam byl zachycen první televizní signál v Čechách. U Jetřichovic (Dittersbach) byla v roce 1856 jedna skála na počest kněžny Marie Anny Kinské pokřtěna „Mariina skála“.
Železnice a průmysl
Dne 6. dubna 1851 projel první přímý vlak z Drážďan do Podmokel (Bodenbach) – trať údolím Labe je dodnes železničním spojením Drážďany–Praha. Podmokly vyrostly v dopravní uzel železnice, silnice a labského přístavu a v roce 1901 se staly městem; kolem roku 1900 měly Děčín i Podmokly každý asi 10.000 obyvatel, většinou německy mluvících. V Děčíně vznikaly od roku 1802 přádelny a později továrny na papír, knoflíky a chemikálie; přes Labe se klenul řetězový most císařovny Alžběty. Teprve v roce 1942 byly Děčín a Podmokly sloučeny v jedno město.
Císař v Děčíně
Ve dnech 8. až 10. června 1854 navštívil císař František Josef s mladou císařovnou Alžbětou – „Sisi“ – děčínský zámek; na státní hostině se sešli zástupci Rakouska, Pruska a Saska. Jeden ze synů zámku, Lev Thun-Hohenstein, byl tehdy ve Vídni ministrem kultu a vyučování.
1918
Konec monarchie a Deutschböhmen: S koncem první světové války se Rakousko-Uhersko rozpadlo. Německy mluvící oblasti severních Čech vyhlásily 29. října 1918 provincii Deutschböhmen a chtěly patřit k Rakousku. Od 13. listopadu 1918 však území obsadila československá armáda a zemská vláda v prosinci uprchla do Vídně – České Švýcarsko nyní patřilo k Československu.
Stav k: 10/2026
Zeptejte se TOURstena na víc
TOURsten Vám rád vypráví dál, najde vhodnou túru a naplánuje s Vámi den dovolené – zdarma a v sedmi jazycích.
Zeptat se TOURstena