Deutsch · English · Français · Čeština · Nederlands · Polski · Italiano
Dějiny údolí Bielatal
Tiché údolí toho zažilo dost: v roce 1836 přepadla loupežnická banda z Čech dnešní Ottomühle, v jeskyních jako Schwedenloch se lidé ve válečných časech ukrývali, v roce 1639 vypálili Švédové Hermsdorf a hamr Reichstein a v roce 1813 leželi Napoleonovi vojáci všude kolem na výšinách. K tomu nápis v jeskyni, který se ukázal jako padělek, a hranice, o niž se po staletí zápasilo.
Přepadení Ottomühle v roce 1836
V noci na 23. září 1836 vniklo asi osm ozbrojených mužů přes pilu do mlýna Samuela Geißlera – dnešní Ottomühle. Byli dobře oblečení a mluvili českým nářečím. Nejstaršího syna omráčili a spoutali, mlynáře těžce zbili, nejmladšího syna životu nebezpečně zranili bodnými ranami. Dcera byla ušetřena, protože prosila o milost. Pak lupiči prohrabali dům a odnesli peníze, šperky a šaty.
Hon na lupiče
Soudní úřad v Pirně zveřejnil přepadení v listu „Pirnaer Anzeiger“ a vypsal odměnu 200 tolarů za informace. Zda byli pachatelé někdy dopadeni, není známo. Tehdy v pohraničí řádily loupežnické a pašerácké bandy, například „Pschüraer Bande“ z okolí Děčína s heslem „Bohatým na vzdor a chudým k užitku“ – zda to byla ona, však doloženo není. Příběh znovu objevil sebnitzský vlastivědný badatel Manfred Schober.
Jak Ottomühle přišel ke svému jménu
V 18. století se mlýnu říkalo také „Zaunknechtsmühle“, v roce 1836 podle majitele Geißlerův mlýn. Kolem roku 1880 připadl rodině Ottových – odtud Ottomühle. V roce 1886 byl otevřen hostinec, v roce 1910 vznikl dnešní hostinec s verandou; dřevěné mlýnské kolo o průměru čtyři metry bylo v letech 1973/74 demontováno. Za NDR byl dům rekreačním střediskem řemeslnické komory, po dlouhém období, kdy stál prázdný, se v roce 2004 znovu otevřel.
Bennohöhle a její falešný nápis
Jižně od Ottomühle leží u odbočky do Glasergrundu Bennohöhle – Bennova jeskyně, zhruba 35 metrů dlouhá puklinová jeskyně mezi pískovcovými bloky. V roce 1824 ji pro návštěvníky zpřístupnili vrchní lesník Puttrich, mlynář z Wormsmühle Ehrlich a mlynář ze Schweizermühle Geißler. Na zadní stěně stojí „M.v.Donjn 1401. Benno“ vedle kalicha – údajně se zde ve sporu s Donínskými ukrýval jeden z Dohnů. Nápis je však padělek, nejspíš od samotných objevitelů: číslice 4 je vytesána v moderní podobě.
Úkryty ve válečných časech
Hned vedle Bennovy jeskyně leží Schwedenloch – Švédská díra – a Eisloch – Ledová díra –, v níž se sníh udrží i v červnu. Ve válečných časech se tam lidé ukrývali se svým majetkem – na koho jméno Švédská díra vzpomíná, prozrazuje samo. Nedaleko Schweizermühle je Franzosenloch – Francouzská díra –, na hranici Zwergenhöhle – Trpasličí jeskyně –, která je zakreslena na mapách už v 16. století. Nejhlubší je teprve kolem roku 1967 objevená Tiefe Höhle – 22 metrů hluboká, jen pro horolezce a speleology.
Hranice s Čechami
Rosenthal patřil dlouho k Čechám: v roce 1356 ho uvádí arcibiskupská kancelář v Praze, v roce 1456 popisuje listina poprvé hranici mezi saským obvodem Königstein a českou „dorffe Rosentall“. V roce 1459 stanovila smlouva z Chebu hranici – jednu z nejstarších dodnes existujících hranic v Evropě –, v roce 1503 připadl Rosenthal výměnou území mezi Saskem a Čechami definitivně Sasku – směnná listina ho uvádí jako „Rozmital“. Hammergut u Neidbergu byl saský už předtím, a tedy poslední saskou výspou před Čechami. Lesní hraniční kameny se zkříženými meči v lese pocházejí z doby po roce 1781, kdy dal kurfiřt hranici přesně vyměřit.
Třicetiletá válka
Třicetiletá válka údolí těžce zasáhla: v roce 1639 zničila švédská vojska poplužní dvůr Hermsdorf, přes nějž vedla „Hohe Straße“ do Čech, a vypálila hamr Reichstein; znovu postaven byl až v roce 1660. Na druhé straně v Čechách vypálila už v roce 1631 chorvatská vojska Tisou, Švédové pak drancovali, co zbylo.
Napoleon, Napoleonstein a kozáci 1813
V září 1813 leželo na Breite Heide u Langenhennersdorfu velké francouzské ležení, zajištěné šancemi – jejich zbytkům se dnes říká „Franzosenschanzen“, francouzské šance. Sám Napoleon byl v těch dnech docela blízko: v Liebstadtu, Breitenau, na Nakléřovské výšině, v Gießhüblu a Pirně. Z Napoleonsteinu prý pozoroval svá vojska a jedna dělová koule ho prý jen o kousek minula – tak praví tradice. Doloženo je naproti tomu: v roce 1813 kozáci těžce vydrancovali Rosenthal a jeho kostel.
Spory o dřevo, vodu a hadry
Hamry potřebovaly ohromné množství dřeva – a to patřilo kurfiřtovi. Vysoká pec v Oberhütte byla v roce 1726 odstavena kvůli nedostatku dřeva a i v Brausensteinu oheň v 18. století vyhasl, když nová lesní politika začala les šetřit. Dole v Hütten se v roce 1577 vedl soudní spor: freiberský papírník Hieronymus Schaffhirt zažaloval Georga Schwarze, protože jeho nový papírenský mlýn sbíral v jeho oblasti hadry. A znovu a znovu přicházela samotná Biela – s povodněmi v letech 1552, 1617, 1897 a v srpnu 2002.
První vrcholová kniha na světě
Údolí psalo i horolezeckou historii: 13. srpna 1891 vystoupil Oscar Schuster sám jako první na věž, která byla později pojmenována po něm – Schusterturm v Bielatalu. Když v roce 1893 stál nahoře znovu s Fritzem Böhmem, nechal tam „knihu návštěv v plechovém pouzdře“ – nejspíš první vrcholovou knihu na světě. Dnes čítá Bielatal 239 horolezeckých vrcholů.
Stav k: 10/2026
Zeptejte se TOURstena na víc
TOURsten Vám rád vypráví dál, najde vhodnou túru a naplánuje s Vámi den dovolené – zdarma a v sedmi jazycích.
Zeptat se TOURstena