Deutsch · English · Français · Čeština · Nederlands · Polski · Italiano

Dějiny Čech

Jen pár kilometrů za Hammergutem začínají Čechy – a dějiny Čech a české strany jsou s našimi úzce propojeny. Slovanské kmeny se od 6. století usazovaly na Labi, Přemyslovci učinili z Čech království, císař Karel IV. vládl z Prahy Svaté říši římské a dlouho dokonce i Pirna a Königstein patřily k České koruně. Následovaly husitské války, téměř 400 let Habsburků, v roce 1918 Československo, těžká léta 1938 až 1946, komunismus, v roce 1989 sametová revoluce a v roce 1993 pokojné rozdělení se Slovenskem. Dnes je hranice otevřená – prostě se přejde pěšky na druhou stranu. Mám vyprávět od začátku?

Slovanské kmeny na Labi

Zhruba od roku 550 n. l. přicházely do české kotliny slovanské skupiny; v 7. století se spojily v kmenový svaz pod vedením Franka Sáma, který zemřel roku 658. Kdo dnes jede ze Saského Švýcarska proti proudu Labe, projíždí bývalá kmenová území, známá z popisu hranic pražského biskupství, který zachoval kronikář Kosmas: Uvádějí se mimo jiné Dasena – většinou ztotožňovaní s Děčany v okolí Děčína (Tetschen) –, Litoměřici kolem Litoměřic, Lemuzové, Lučané a Pšované. Listina nese datum 1086, podle dnešního výkladu však popisuje poměry kolem roku 973; datace je sporná.

Lučané, Litoměřici a Přemyslovci

Podle Kosmy žili Lučané na severozápadě Čech a u Lovosic sousedili s územím Litoměřiců. Vypráví o válce Lučanů proti Čechům vedeným knížetem Neklanem, kterou Lučané prohráli – napůl legendární příběh, sepsaný teprve kolem roku 1100. Jisté je: Pražští Přemyslovci v 10. století postupně podřídili jednotlivé kmeny své vládě a zhruba od roku 995 vládli celým Čechám.

Velká Morava, christianizace a svatý Václav

V 9. století byly Čechy pod vlivem Velkomoravské říše. Přemyslovec Bořivoj I. se roku 874 nechal pokřtít arcibiskupem Metodějem a platí za prvního křesťanského knížete Čech; roku 895 se čeští knížata odpoutali od Moravy a přísahali věrnost východofranskému králi Arnulfovi. Kníže Václav, pozdější patron země, byl zavražděn – prameny uvádějí rok 929 nebo 935. Se založením pražského biskupství (973) bylo křesťanství v zemi pevně zakotveno.

Děčín

pohraniční hrad nad labským brodem: V děčínské kotlině (Tetschen) žili lidé už v mladší době bronzové. V 10. století zbudovali Přemyslovci na skále dnešního zámku dřevěné opevnění, které kontrolovalo důležitý brod přes Labe a plavbu; poprvé se hrad připomíná roku 1128. Ve 13. století vznikl kamenný hrad – podle české literatury kolem roku 1249 za Heřmana ze Schönburgu na příkaz krále Václava I.

Litoměřice

církevní centrum severu: Litoměřice (Leitmeritz) nesou jméno slovanských Litoměřiců a už v 10. století se staly opevněným správním centrem Přemyslovců. Kolem roku 1057 nechal kníže Spytihněv II. na hradním vrchu postavit kamenný kostel sv. Štěpána a založil kolegiátní kapitulu, která mimo jiné dostávala příjmy z labského cla. Kolem roku 1225 bylo město plánovitě založeno kolem tržiště; obchod s obilím, ovocnářství a vinařství mu přinesly bohatství – dodnes se kraji říká „zahrada Čech“.

Království, Přemysl Otakar II. a němečtí osadníci

Přemysl Otakar I. získal roku 1198 královskou hodnost a 26. září 1212 ji „Zlatá bula sicilská“ Fridricha II. učinila dědičnou. Za Přemysla Otakara II. (král 1253–1278) dosáhly Čechy největšího rozsahu. Ve 12. a 13. století zvali Přemyslovci osadníky z Bavorska, Franků, Horního Saska a Slezska, především do pohraničí – tak bylo i České Švýcarsko kolonizováno německy mluvícími sedláky teprve od 12. století. Přemysl Otakar II. padl roku 1278 v bitvě na Moravském poli (u Dürnkrutu) proti Rudolfovi Habsburskému.

Ústí, Krupka a Petrovice

Ústí nad Labem (Aussig) se připomíná roku 993 jako obchodní místo na Labi a ve 13. století se stalo královským městem s magdeburským právem. Na okraji Krušných hor vznikl pravděpodobně kolem roku 1300 hrad Krupka (Graupen) – poprvé doložený roku 1330 –, který chránil cínové doly a obchodní cestu do Saska. Petrovice (Peterswald) na staré průsmykové cestě do Saska, dnes hraniční přechod za Bahratalem, se poprvé uvádějí roku 1352, tehdy v držení pánů z Vartenberka.

Když byly Pirna a Königstein české

To, co je dnes saské, patřilo ve středověku dlouho k České koruně. Roku 1241 pečetil král Václav I. „in lapide regis“ – „na kameni krále“ –, z toho vzniklo jméno Königstein. Pirna připadla Čechám roku 1293. Teprve v průběhu Donínské fejdy připadly Pirna v letech 1404/05 a Königstein roku 1408 míšeňským markrabatům, definitivně potvrzeno roku 1459 smlouvou v Chebu.

Karel IV.

Praha jako císařské město: Karel IV. z rodu Lucemburků, narozený roku 1316 v Praze, se stal roku 1346 římskoněmeckým králem, roku 1347 králem českým a roku 1355 císařem. Z Prahy učinil císařskou rezidenci a jedno z center Evropy: Roku 1348 založil univerzitu a nechal stavět katedrálu sv. Víta a Karlův most. Zlatá bula z roku 1356 upravila volbu krále a zůstala až do roku 1806 základním zákonem říše – český král byl jedním ze sedmi kurfiřtů. Za Karla patřily Pirna a Königstein ještě k Čechám a Labe spojovalo jeho království s obchodem po proudu řeky.

Jan Hus a husité na Labi

Pražský reformní kazatel Jan Hus byl 6. července 1415 upálen na kostnickém koncilu jako kacíř. Pražská defenestrace roku 1419 vyvolala husitské války, které skončily teprve kompaktáty v letech 1433/1436. Jan Žižka roku 1420 obléhal Litoměřice, hrad Krupka byl roku 1429 zničen a na svých výpravách do Saska vypálili husité roku 1429 velké části Drážďan, mezi nimi Altendresden.

Bitva u Ústí 1426

Od 26. května 1426 obléhali husité Ústí. Sasko-durynské vojsko mělo město osvobodit a 16. června 1426 se obě vojska střetla na návrší Na Běhání před městem. Sasové utrpěli drtivou porážku – údaje se velmi liší, doloženo je zhruba 500 padlých šlechticů, mezi nimi míšeňský purkrabí Jindřich II. Ústí se následujícího dne vzdalo a bylo zničeno; o pět týdnů později Sasové husity zase vyhnali.

Vartenberkové, skalní hrady a loupeživí rytíři

V letech 1305/06 dal král Václav III. hrad Děčín pánům z Vartenberka, kteří ho drželi až do roku 1511. Skalní hrad Šaunštejn (Schauenstein) v Českém Švýcarsku postavili koncem 14. století Berkové z Dubé; od roku 1435 patřil Vartenberkům, kteří odtud podnikali loupeživé výpravy. Wettinové a hornolužický Šestiměstský spolek proto hrad několikrát obléhali a zničili. Také jeden vartenberský hrad u Tisé (Tyssa) zanikl za husitských válek.

Jiří z Poděbrad a hranice z roku 1459

Jiří z Poděbrad, umírněný husita, byl roku 1458 zvolen českým králem. Dne 25. dubna 1459 uzavřel se saskými Wettiny smlouvu v Chebu: Hranice nyní vedla „po hřebeni Krušných hor a středem Labe“, Pirna, Königstein a Dohna zůstaly Sasku. Tato hranice platí z velké části dodnes – patří k nejstarším v Evropě. Smlouva byla zpečetěna sňatkem: Poděbradova dcera Sidonie (Zdeňka) se stala manželkou Albrechta Smělého, praotce albertinské větve Wettinů.

Jagellonci a cesta k Habsburkům

Po Poděbradově smrti zvolily stavy roku 1471 králem Jagellonce Vladislava II., který se roku 1490 stal také králem uherským. V Děčíně se střídali páni: roku 1511 Trčkové, roku 1515 Salhausenové, roku 1534 saští páni z Bünau. Když Vladislavův syn Ludvík II. padl 29. srpna 1526 v bitvě u Moháče proti Osmanům, zvolily české stavy 22. října 1526 králem Ferdinanda I. Habsburského – začátek téměř 400 let habsburské vlády.

Habsburkové a saští šlechtici

Za Habsburků udávaly v pohraničí na Labi tón často saské šlechtické rody: Páni z Bünau přestavěli v 16. století hrad Děčín na renesanční zámek a v letech 1554–1557 postavili u Tisé zámek Schönstein s evangelickým kostelem a školou. Díky těmto vazbám se luteránství rozšířilo i v Ústí. Roku 1609 zaručil císař Rudolf II. protestantům Majestátem náboženskou svobodu.

Stavovské povstání a Bílá hora

Pražskou defenestrací roku 1618 povstaly převážně protestantské české stavy proti Habsburkům a zvolily králem Fridricha V. Falckého. Dne 8. listopadu 1620 podlehly v bitvě na Bílé hoře u Prahy – první velké bitvě třicetileté války. „Zimní král“ uprchl, 21. června 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 vůdců a Obnoveným zřízením zemským z roku 1627 se Čechy staly dědičnou monarchií a opět katolickou zemí.

Třicetiletá válka v pohraničí

Válka pohraniční obce tvrdě zasáhla: Roku 1631 vypálila chorvatská vojska Tisou a Schönstein, téhož roku plenili Švédové; Schönstein už nikdy nebyl obnoven. Také Ústí od roku 1631 opakovaně sužovala saská a švédská vojska. Protestantští Bünauové museli roku 1628 prodat Děčín katolickým hrabatům Thunům, jimž pak zámek patřil zhruba 300 let; Hřensko (Herrnskretschen) připadlo knížatům Clary-Aldringenům.

Exulanti

uprchlíci pro víru v Sasku: Kdo nechtěl přestoupit na katolickou víru, musel Čechy opustit – odhadem asi 150.000 lidí odešlo z habsburských zemí do exilu, většina z Čech. Mnozí uprchli do sousedního kurfiřtského Saska a pohraniční město Pirna se stalo prvním centrem: Roku 1629 se tam zdržovalo přes 2.000 protestantských uprchlíků. Česky mluvící exulantská obec se později přesunula do Drážďan a po válce vznikla zvláštní exulantská města jako Johanngeorgenstadt.

1813

Napoleon v Petrovicích: Za osvobozeneckých válek roku 1813 se pohraniční hory mezi Pirnou a Teplicemi staly válečným dějištěm. Ruská vojska tábořila v Petrovicích a byla pronásledována Francouzi pod velením generála Vandamma; Napoleon sám v Petrovicích třikrát přenocoval a rabování obec zpustošilo. Dne 30. srpna 1813 se sousední Nakléřov (Nollendorf) proslavil bitvou u Chlumce a Nakléřova.

Císařství, rok 1848 a průmysl na Labi

Od roku 1804 patřily Čechy k Rakouskému císařství, od roku 1867 jako korunní země Rakousko-Uherska – císařství, jehož stopy jsou v Českém Švýcarsku vidět dodnes (o době císařství Vám rád povím víc). V revolučním roce 1848 zasedal v Praze Slovanský sjezd; pražské svatodušní povstání bylo potlačeno, zrušení poddanství však zůstalo. Poté se Ústí stalo průmyslovým centrem: uhlí, kolem let 1850/51 železnice do Prahy a Drážďan, od roku 1856 jeden z nejvýznamnějších chemických podniků Evropy a velký labský přístav. V Petrovicích a Tisé se mnoho lidí živilo tkalcovstvím a výrobou knoflíků.

1918

Vzniká Československo: S rozpadem Rakousko-Uherska bylo 28. října 1918 v Praze vyhlášeno Československo; 14. listopadu se jeho prezidentem stal Tomáš Garrigue Masaryk. Zhruba 3,5 milionu Němců v pohraničí chtělo patřit k Německému Rakousku a 29. října vyhlásili provincie „Deutschböhmen“ a „Sudetenland“; od 13. listopadu tato území obsadila československá armáda. Mladá republika zůstala stabilní demokracií, od roku 1926 zasedali ve vládě i němečtí ministři – za světové hospodářské krize se však roku 1935 stala nejsilnější stranou Sudetoněmecká strana Konrada Henleina.

Mnichovská dohoda a protektorát

V noci z 29. na 30. září 1938 podepsali Hitler, Chamberlain, Daladier a Mussolini Mnichovskou dohodu – bez Československa. Od 1. října 1938 vstupoval wehrmacht do pohraničních oblastí; Ústí, Děčín, Tisá a Petrovice se staly součástí Německé říše. Dne 15. března 1939 obsadilo Německo i zbytek českého území a zřídilo „Protektorát Čechy a Morava“. Pražskou smlouvou z roku 1973 prohlásila Spolková republika Mnichovskou dohodu za nulitní.

1945

Konec války a vyhnání: Po skončení války museli Němci zemi opustit: Při „divokém odsunu“ od května do července 1945 to bylo asi 750.000 lidí, od ledna 1946 bylo organizovaně odsunuto zhruba 2,26 milionu. Základem byly mimo jiné Benešovy dekrety. Podle odhadů Česko-německé komise historiků při tom násilně zahynulo 15.000 až 30.000 lidí. V Ústí 31. července 1945 vybuchl muniční sklad, načež byli němečtí civilisté napadáni a zabíjeni – počty obětí jsou dodnes sporné. Od roku 2005 to připomíná dvojjazyčná pamětní deska na mostě přes Labe.

Prázdné vesnice na hranici

Vyhnání zásadně změnilo pohraniční obce. Tisá měla v roce 1930 ještě 1.867 obyvatel, téměř všichni německy mluvící – v roce 2006 jich bylo 747. V údolí Kirnitzschtal musely být v roce 1946 vyklizeny Zadní Jetřichovice (Hinterdittersbach), dřívější výletní cíl se čtyřmi hostinci; dnes je připomínají jen zarostlé zbytky sklepů a dvojjazyčné tabule. Mnoho pohraničních obcí bylo znovu osídleno. Kdo dnes jde pěšky na druhou stranu, objeví takové stopy ještě na mnoha místech.

Komunismus a pražské jaro

Únorovým převratem v roce 1948 se chopili moci komunisté; od roku 1960 se stát jmenoval Československá socialistická republika (ČSSR). V roce 1968 se strana pod vedením Alexandra Dubčeka pokusila o „socialismus s lidskou tváří“. V noci na 21. srpna 1968 ukončila vojska Varšavské smlouvy „pražské jaro“; Národní lidová armáda NDR stála připravena v Sasku, ale do země nevstoupila. Poté se sovětští vojáci nastěhovali mimo jiné na zámek Děčín – zůstali tam až do roku 1991.

1968

Tanky Bielatalem: Pražské jaro bylo vidět i v Bielatalu: Podle rodiny Jägerových projížděly při invazi v srpnu 1968 údolím sovětské tanky směrem k hranici. V noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupilo do Československa zhruba 400.000 vojáků s více než 6.000 tanky. Z NDR postupovaly do severních Čech a k Praze sovětská 20. gardová armáda a 1. gardová tanková armáda; zcela nablízku například té noci přejížděly tanky hranici u Hřenska naproti Schmilce. NVA držela v pohotovosti dvě divize, ale nesměla se invaze zúčastnit – vzpomínka na léta 1938/39 by byla příliš živá. Dne 21. srpna uzavřela NDR své hraniční přechody, mimo jiné Zinnwald, Bad Schandau a Schmilku; na české straně visely vlajky na půl žerdi a plakáty proti „přátelům“, kteří přišli v noci.

Cestovatelská země občanů NDR a podzim 1989

Od ledna 1972 mohli občané NDR cestovat do ČSSR jen s občanským průkazem – České Švýcarsko se stalo oblíbeným výletním cílem. Na podzim 1989 hledaly tisíce občanů NDR útočiště na západoněmeckém velvyslanectví v Praze. Po slavném Genscherově oznámení z 30. září jezdily od 1. října zvláštní vlaky přes Bad Schandau a Drážďany na Západ – přímo tudy, údolím Labe. Když 4. a 5. října následovaly další vlaky, tlačily se tisíce lidí na drážďanské hlavní nádraží. NDR poté zavedla pro cesty do ČSSR vízovou povinnost a 1. listopadu 1989 ji opět zrušila – pár dní před pádem zdi.

Sametová revoluce a sametový rozvod

Dne 17. listopadu 1989, osm dní po pádu Berlínské zdi, rozehnala policie v Praze násilím studentskou demonstraci – začátek „sametové revoluce“. O dva dny později vzniklo Občanské fórum, 27. listopadu ochromila zemi generální stávka a 29. prosince 1989 se Václav Havel stal prezidentem; od prosince se odstraňovala hraniční zařízení. Po volbách v roce 1992 se Václav Klaus a Vladimír Mečiar dohodli na rozdělení a 1. ledna 1993 pokojně vznikly dva státy, Česko a Slovensko – ačkoli podle průzkumů si většina přála společný stát zachovat.

Nové sousedství bez závory

Už v roce 1992 byl v Ústí nad Labem založen Euroregion Elbe/Labe, který spojuje severní Čechy se Saským Švýcarskem a východním Krušnohořím. Česko vstoupilo v roce 1999 do NATO a 1. května 2004 do EU; od 21. prosince 2007 už nejsou žádné hraniční kontroly. Platí se dál českou korunou. V Hřensku a Petrovicích dnes ráz obce určují hraniční tržnice, často provozované vietnamskými obchodníky, a od roku 2006 mají Petrovice vlastní exit na dálnici Praha–Drážďany.

Stav k: 10/2026

Zeptejte se TOURstena na víc

TOURsten Vám rád vypráví dál, najde vhodnou túru a naplánuje s Vámi den dovolené – zdarma a v sedmi jazycích.

Zeptat se TOURstena

← Všechna témata